Vývoj ve světě
1. března proběhne aktualizace této části stránek zejména o události v Libyi, Sýrii a Íránu.
Žijeme v informační společnosti, kde díky internetu a globalizaci médií máme informace z celého světa téměř okamžitě po ruce. Nevýhodou těchto informací je jejich množství. Z toho vyplývá, že se často zaměřujeme na kdejaké detaily, ale ne na základ, který je nejdůležitější. Co se myslí základem? Základ v tomto pojetí znamená pochopit příčinu jednotlivých významných událostí, které ovlivnily, ovlivňují a budou ovlivňovat další vývoj ve světě.
Cenzura informací není minulostí. Cenzura médií se velmi citelně projevuje i ve vyspělých zemích a nevyhýbá se ani Spojeným státům americkým, Velké Británii, Německu, Francii apod. (pro názornost se stačí podívat například na články nazvané Media Manipulation: Are Conflict Photos Staged? a Faking It: How the Media Manipulates the World into War). Rozhodující je, kdo je majitelem daného média. Hlavní zpravodajská média jsou často ve vlastnictví velkých nadnárodních společností, a pokud jimi nejsou řízena, potom většinou podporují politiku aktuálně fungující vlády v dané zemi. Samozřejmě předkládaným informacím neříkají cenzura, ale výběr témat, která jsou pro veřejnost zajímavá. I společensky „nevhodné“ informace, jestliže se již musí zveřejnit, se dají vhodnými způsoby upravit alespoň do neutrální podoby. Velmi zajímavý příspěvek na toto téma přinesl Christoph Hörstel, který byl dopisovatelem německé veřejnoprávní televize ARD. V rozhovoru nazvaném Odešel jsem z ARD = ZDF, protože už jsem dále nechtěl lhát odkrývá zákulisí cenzury informací v televizním vysílání a rovněž poukazuje i na informace, které jsou pro širokou veřejnost většinou těžko dostupné.
Čím více informací máme, tím více jsme jimi zahlceni. Uveďme si jeden krátký příklad. Známe například kolik je listí na určitém stromě, jakou má daný strom hmotnost, jaký má objem, jak je starý, jaký je jeho latinský název, jak je vysoký, jakou barvu má jeho dřevo a kůra, kdy kvete, jaké mrazy snese, kolik vláhy potřebuje, kolik kyslíku vyprodukuje za den apod. Takto můžeme pokračovat od jednoho stromu k druhému. Ale když se nás někdo zeptá, jak je velký les, ve kterém se nacházíme, odpovíme, že na to nemáme informace. Ale zase známe kdejaký detail, ne? Takže pro stromy nevidíme les. Stejně je to i s běžnými informacemi. Víme podrobnosti o všem možném, ale jaké z toho plynou globální souvislosti, na to většinou nemáme uspokojivou odpověď.
V následujícím textu se podíváme pouze na některé významné záležitosti, které mají vliv na globální vývoj a které by měly sloužit k zamyšlení. Odkazy na různé zdroje tedy pouze zastupují hlavní myšlenku, kterou se mnohdy zabývají i tisíce jiných zdrojů. Podrobnosti si v případě zájmu může každý snadno dohledat. Další informace jsou v části nazvané Zprávy a v článku Co nás čeká v roce 2011 a 2012.
Obsah
Ropa
Bez této suroviny si většina z nás jen těžko dokáže představit fungování naší společnosti. I když zásoby ropy nejsou nevyčerpatelné, hlavní média patřičně zapomínají informovat o zlomu v těžbě ropy, po jehož překročení bude celosvětová produkce ropy trvale klesat. Na tento zlom nejsou mezi odborníky jednotné názory. Jedni si myslí, že k němu dojde za několik let, druzí nevylučují možnost, že se v něm již možná nacházíme, nebo že jsme již za ním. Podle informací v článku EU energy chief: Worldwide oil availability has peaked, z konce roku 2010, to vypadá, že se naše civilizace možná již nachází za vrcholem těžby ropy. Ještě stojí za zmínku, že největší známé zásoby ropy jsou na Blízkém východě.
Často se mluví i o náhradách za ropu, ze kterých by šlo připravit kapalné uhlovodíky. Šlo by to, ale výroba a těžba je dražší, než jak tomu je v případě ropy. Takže vyšší ceny energií by rozhodně nijak neprospívaly hospodářskému „růstu“.
Velmi důležitý poznatek pro porozumění některým souvislostem přinesl v roce 1990 Dick Cheney, když prohlásil: „Whoever controls the flow of Persian Gulf oil has a „stranglehold“ not only on our economy but also on that of most of that of the other nations of the world as well.“, což můžeme přeložit následovně: „Každý, kdo kontroluje tok ropy z Perského zálivu, „svírá hrdlo“ nejen naší ekonomice, ale i ekonomice většiny ostatních států světa.“ Tuto větu najdeme například v článku The Coming War With Iraq: Deciphering the Bush Administration's Motives.
Pro bližší seznámení se s ropnou krizí doporučujeme přečíst alespoň dva následující články Ropný vrchol a Ropa.
Dolar
Po skončení druhé světové války vstoupila v platnost Brettonwoodská dohoda, která zajistila americkému dolaru pozici světové rezervní měny. Spojené státy americké se zavázaly směňovat dolary za zlato, ale díky značnému odčerpávání zlata z amerických bank došlo v roce 1971 ke zrušení této dohody. Následně dva roky probíhala jednání se zeměmi sdruženými v organizaci OPEC a výsledkem byla dohoda o mezinárodním obchodování s ropou výhradně v dolarech. Tak došlo ke vzniku pojmu petrodolary. Tento monopol dolaru byl prolomen koncem roku 2000, kdy Irák začal prodávat ropu za eura (U.N. to let Iraq sell oil for euros, not dollars). Samozřejmě po okupaci Iráku v roce 2003 okamžitě došlo k opětovnému zavedení prodeje jeho ropy za dolary (Petrodollar or Petroeuro? A new source of global conflict).
S ohledem na neustále rostoucí zadlužování Spojených států amerických se mezi některými analytiky již několik let mluví o blížícím se kolapsu dolaru. Jelikož je svět velmi dynamické prostředí, je náročné odhadnout, kdy by k tomuto kolapsu mělo dojít. Náš osobní názor je ten, že k zhroucení dolaru, a tím i americké ekonomiky, dojde pravděpodobně kolem poloviny roku 2012. Předpokládáme, že tyto problémy v poměrně krátké době vyústí v třetí světovou válku. Za pozornost zcela jistě stojí názor Charlese Nennera, bývalého analytika banky Goldmann-Sachs, který je zřejmý již z názvu článku Bývalý analytik banky Goldman-Sachs: Velká válka započne na konci roku 2012.
11. září 2001
Jistě si každý z nás velmi dobře vzpomíná na tento den. Vybaví se nám hroutící se Dvojčata a poškozený Pentagon. Již se ale příliš neví o zajímavém kolapsu budovy číslo 7. Už v prvních dnech po útoku se v médiích začaly objevovat informace, které v některých ohledech ukazovaly teroristy jako naprosté amatéry. Zároveň se začaly vyskytovat první logické trhliny v předložených důkazech. Tak započalo několikaleté bádání, do kterého se pustili někteří vědci, analytici i běžní civilisté, kdy se sháněly nejrůznější fotografie, výpovědi svědků a další podklady, které by umožnily hlubší analýzu těchto událostí. Přibližně od roku 2005 se začaly častěji objevovat různé studie a knihy zpochybňující věrohodnost oficiální verze. Na veřejnost se prostřednictvím DVD a internetu dostalo i několik filmů, které se věnovaly neoficiální verzi. Čím více studií a filmů bylo na světě, tím rychleji se začal celý výzkum rozrůstat. Mezi předními odborníky dlouhodobě zpochybňujícími oficiální verzi si zmíníme alespoň profesora fyziky Stevna Jonese, profesora Raye Griffina a architekta Richarda Gage.
Pro základní přehled je dostačující shrnutí neoficiální verze, které obsahuje celou řadu odkazů na různou literaturu a videa. Rozhodně by byla škoda nezmínit web http://911.yweb.sk/, kde je možné zhlédnout celou řadu velmi zajímavých filmů s českými titulky, které těžko někdy uvidíme v televizním vysílání.
Téměř neznámý je výzkum doktora Neala Krawetze (http://www.hackerfactor.com), který se zabývá digitální analýzou obrazu, soudní analýzou digitálních dat, vypracováváním profilu osob na základě rozboru jejich textu a počítačovou bezpečností. Na svých stránkách mimo jiné podrobně rozebírá i manipulaci při tvorbě některých videí a fotografií několika členů al-Káidy – více informací v prezentaci A Picture's Worth: Digital Image Analysis and Forensics (35 MB).
Velice tvrdý úder zasadil oficiální verzi mezinárodní výzkumný tým devíti vědců, kteří 18 měsíců připravovali odbornou studii o nezreagovaném nanotermitu nalezeném v prachu ze zřícených budov Světového obchodního centra. Nanotermit může být použit buď jako výbušnina, nebo jako zápalná látka. Jejich odborná studie, nazvaná Active Thermitic Material Discovered in Dust from the 911 WTC Catastrophe (10 MB), vyšla v dubnu 2009. Zcela jistě stojí za pozornost reportáž dánské televize TV2 s profesorem Nielsem Harritem, jedním z autorů této studie. Toto 10minutové video je s českými titulky. Velmi přínosná je podrobnější přednáška profesora Harrita, která je v angličtině a trvá 102 minuty. Je zajímavé, že zastánci oficiální verze událostí 11. září 2001 dosud nepředložili žádnou odbornou oponentní studii, která by se snažila věrohodnost této analýzy zpochybnit. Místo vědeckého přístupu zatím o nanotermitu zarytě mlčí, a to se raději ani nezmiňujeme o policejním vyšetřování, které by se mělo tohoto důkazu okamžitě chytit a rozjet hledání skutečných viníků.
Výzkum událostí z 11. září 2001 postupuje rychle kupředu. Zmíníme si alespoň 15minutové video s názvem Architects & Engineers: Solving the Mystery of WTC 7, které v srpnu 2011 zveřejnili Architekti a inženýři za pravdu o 11. září. Video je v angličtině a jsou v něm shrnuty poznatky řady odborníků ohledně příčin pádu budovy číslo 7.
Zastánci neoficiální verze událostí žádají obnovení vyšetřování 11. září 2001. Žádají nezávislé vyšetřování, pokud možno s mezinárodní účastí.
Mediálně známou podobu této události zná snad každý, ale pro úplnost si uvedeme i stručné shrnutí oficiální verze.
Zcela nepochybně ještě stojí za zmínku, že dne 11. září 2010 slovenská veřejnoprávní televize v hlavním zpravodajství zveřejnila informace o obou verzích událostí z 11. září 2001, kde u neoficiální verze poukázala na přítomnost zbytků výbušnin v prachu z Dvojčat, pětimetrovou díru v Pentagonu po nárazu letadla širokého 38 m, zarážející pád Dvojčat a další podrobnosti. Reportáž o 11. září 2001 trvá necelé 4 minuty a má 51 MB.
Válka v Afghánistánu
Necelý měsíc po 11. září 2001 začal útok na Afghánistán. Mělo jít o potrestání viníků (Usámy bin Ládina a al-Káidy) údajně odpovědných za útoky z 11. září 2001. Zajímavé je, že útok na Afghánistán se měl plánovat měsíce před 11. zářím 2001. Podrobnosti o tom přináší například článek BBC z 18. září 2001 – US 'planned attack on Taleban'.
Když se podíváme na seznam nejhledanějších teroristů světa na stránkách FBI, u Usámy bin Ládina nenajdeme žádné výslovné informace o jeho napojení na 11. září 2001, ke kterému se mimochodem nikdy nepřiznal. Takže před útokem na Afghánistán důkazy proti němu existovaly a pak už ne. Nicméně jeho údajná smrt na počátku května 2011 vyvolává více otázek než odpovědí. Jsme toho názoru, že Usáma bin Ládin je mrtvý již pěknou řadu let a že jeho údajné zabití bylo pouze jakési divadlo pro veřejnost, i když například Barack Husajn Obama, nositel Nobelovy ceny „míru“, tvrdil a tvrdí něco jiného.
Chronologii jednotlivých událostí války v Afghánistánu se můžeme dočíst například v článku War in Afghanistan (2001–present).
Oficiálním důvodem k napadení Afghánistánu mělo tedy být 11. září 2001. Ovšem pokud se podíváme trochu do historie, najdeme tam zajímavé souvislosti mezi touto válkou a zásobami ropy a plynu v oblasti Kaspického moře. Více se o tom dočteme například v článku Afghanistan, the CIA, bin Laden, and the Taliban. Nicméně je tu ještě jedna zajímavost, a to velké zásoby nerostných surovin. Oficiální zprávy z června 2010 nám říkají, že se týmu amerických geologů podařilo objevit dříve neznámá naleziště minerálů, jejichž hodnota se odhaduje na několik bilionů dolarů (Afghans say US team found huge potential mineral wealth a Afghan mineral deposits worth $3tn, says mining official). Otázkou je, proč nám oficiální média neřekla, že se o těchto zásobách ví již přes 30 let. Více se o tom dočteme například v článku "The War is Worth Waging": Afghanistan's Vast Reserves of Minerals and Natural Gas : the War on Afghanistan is a Profit driven "Resource War". Pokud vezmeme v potaz, že Čína pokrývá přibližně 95 % celosvětové nabídky minerálů vzácných zemin (China Is Said to Resume Shipping Rare Earth Minerals), potom se zásoby nerostných surovin v Afghánistánu jeví pro USA jako velice důležité.
Válka v Iráku
Po Afghánistánu došla řada i na Irák. Důvodem byla údajná existence zbraní hromadného ničení na jeho území. Britové nezůstávali za Američany v obviňování Iráku z držení zbraní hromadného ničení nijak pozadu. V září 2002 vydali studii nazvanou Iraq's Weapons of Mass Destruction, kde se mimo jiné hrozilo tím, že Irák je schopen nasadit některé chemické a biologické zbraně do 45 minut od vydání rozkazu k jejich použití. Nakonec byl 20. března 2003 zahájen masakr Iráku s názvem Irácká svoboda. Nejenže tato válka neměla mandát OSN, ale ani se nenašly žádné důkazy o přítomnosti zbraní hromadného ničení, tj. byla nelegitimní – viz článek Válka a mír v době boje proti globálnímu terorismu.
Počty mrtvých iráckých civilistů od počátku války pravděpodobně přesahují číslo 600 000. Některé údaje ukazují i na více než 1 000 000 mrtvých. Více například v článku Okupace Iráku: Přes milion mrtvých. Nepochybně by většina Iráčanů ráda vyměnila americkou demokracii za totalitu Saddáma Husajna. Žili by jejich příbuzní a nemuseli by se každý den bát o svoje životy.
Irácké prokázané ropné rezervy činí přibližně 10 % celosvětových zásob. Když v roce 1990 provedl invazi do Kuvajtu, dostal tak pod kontrolu celkem 20 % světových ropných rezerv. To bylo samozřejmě nepřijatelné a v roce 1991 se rychle šlo na „pomoc“ Kuvajtu. Více se o těchto záležitostech a o prohlášeních některých amerických politiků o ropě na Blízkém východě dovíme z článku Blood and Oil. Zde se dočteme i o prohlášení Jimmyho Cartera z roku 1980, kde stojí: „… An attempt by any outside force to gain control of the Persian Gulf region will be regarded as an assault on the vital interests of the United States of America. And such an assault will be repelled by any means necessary, including military force.“ Český překlad je: „… Pokud se nějaká cizí síla pokusí získat kontrolu nad oblastí Perského zálivu, bude to považováno za útok na životní zájmy Spojených států amerických. Takový útok bude odražen všemi dostupnými prostředky, zahrnujícími i vojenskou sílu.“
Již jsme se zmínili i o obchodování irácké ropy za eura v letech 2000–2003. Tím akorát Irák přilil olej do ohně.
7. července 2005
Británie, jako vzorný spojenec Spojených států amerických, se v létě 2005 stala terčem teroristického útoku, při kterém byl v ranní špičce zasažen Londýn. Podobně jako u 11. září 2001 i u 7. července 2005 existuje oficiální i neoficiální verze událostí. K této akci můžeme podotknout, že některými vojensko-politickými analytiky byla již po několika dnech vnímána jako vnitřní práce. Více informací najdeme například ve filmu London 7/7: Seeds of Deconstruction. Rovněž doporučujeme zhlédnout krátkou reportáž When the Criminals Control the Cameras.
Finanční krize
Přibližně od roku 2000 bylo jasné, že je pouze otázkou několika let, než se svět dostane do neřešitelných finančních a hospodářských problémů. Rostoucí počet slučování velkých společností byl neklamnou známkou toho, že něco není v pořádku. Pokud by vše bylo v pohodě a nebyl by problém s odbytem, potom by k těmto krokům nebyl velký důvod. Problém rostoucí nasycenosti trhů začal nabývat na významu. Rok 2008 se ukázal jako průlomový. Žití na dluh začalo ukazovat své stinné stránky. Vlády jednotlivých zemí začaly uvolňovat velké finanční částky na zmírnění dopadů této krize. Tímto krokem se ale problém podařilo pouze trochu odložit, ale ne vyřešit.
Když se trochu zamyslíme nad velkou nasyceností trhů, potom si snadno uvědomíme, že cena mnoha výrobků a služeb stále klesá. To je dobré pouze pro spotřebitele. Pokud jde o výrobce, tak ti díky menším tržbám mají stále méně finančních prostředků na inovace a k tomu se většinou potýkají s velkou konkurencí, která má díky globalizaci často mezinárodní povahu. A mnoho výrobků má již takové parametry, že je není nutné obměňovat tak často jako v minulých letech. Dalším důvodem je neochota se jakkoli omezovat, která vede k dalšímu zadlužování nejen jednotlivců nebo firem, ale i států.
Velkou roli v této krizi sehrávají i politici. Aby si získali přízeň voličů ve volbách, a tím pádem nezřídka i slušný zdroj příjmů z nejrůznějších zdrojů, odhlasovali a často stále předkládají nejrůznější návrhy, které mají lidem a některým společnostem přinést nezanedbatelný finanční prospěch. Tyto nejrůznější výhody se v drtivé většině případů financují na úkor dalšího zadlužení dané země. Takže často díky soukromým zájmům mnohých politiků se do propasti řítí jedna země za druhou. Většina států si tedy žije nad poměry, tj. jejich veřejné příjmy jsou menší než jejich veřejné výdaje. Podpora ekonomiky prostřednictvím dalšího zadlužování byla rozumná v dobách, kdy nebyly tak nasycené trhy a docházelo k růstu ekonomiky.
Světový finanční kolaps již zřejmě nelze zastavit, ale pouze oddálit. Z oficiálních míst nám budou do poslední chvíle tvrdit, že vše je v nejlepším pořádku, protože jedině tak dokážou donutit lidi k placení daní a k bezhlavému utrácení.
Je dobré dívat se na svět globálně. Problémy dolaru, eura, nasycenost trhů a velké zadlužení mohou velmi rychle stáhnout do propasti celý svět. Do toho se promítá i rychle rostoucí politické napětí v celé řadě oblastí. Lze očekávat, že by finanční, ekonomické a politické problémy mohly poměrně rychle přerůst do vojenských řešení. Mnoho zemí by se mohlo potýkat s přídělovým systémem a mohlo by pak být náročné koupit vše, co potřebujeme nebo můžeme potřebovat. Optimismus už není na místě.
Více informací nalezneme v části nazvané Zprávy a v článku Co nás čeká v roce 2011 a 2012.
Írán
Z Íránu se již nějakou dobu dělá další hrozba pro svět. Je to v podobné rovině jako před válkou v Iráku, kdy byly předkládány vykonstruované „důkazy“ o existenci zbraní hromadného ničení na jeho území. Tenkrát to byly lži a na základě lží zemřelo možná přes milion lidí. A teď ti samí nebo podobní „experti“ a zpravodajské služby mluví o důkazech, že se Írán snaží získat jadernou zbraň.
Smutné je, že „demokratické“ státy používají dvojí metr. Nikdo netlačí na Izrael, aby se vzdal svých 250–350 jaderných zbraní. Izrael cíleně likviduje jakýkoli zárodek odporu a neváhá bez mandátu OSN napadat (podobně jako některé jiné země) suverénní státy, což je jednoznačné porušení mezinárodního práva, a to se nemluví o útocích na civilní cíle a použití bílého fosforu proti civilistům (pro velmi hrubý přehled si uvedeme útok na Irák v roce 1981 – Operace Opera, útok na civilní cíle v Libanonu (2006) – Amnesty International obvinila Izrael z válečných zločinů, útok na Sýrii (2007) – Why did Israel attack Syria? a použití bílého fosforu proti Palestincům (2009) – Israel accused of war crimes over phosphorus use). Zřejmě nikdy na něj za jeho zločiny nebudou uvaleny žádné sankce. Jeho jaderné zbraně znamenají hrozbu pro celý Blízký východ, a tím i pro celý svět. Pokud chceme bezjaderný Blízký východ, měli bychom začít s Izraelem.
Írán má pod kontrolou přibližně 10 % celosvětových zásob ropy (List of countries by proven oil reserves) a druhé největší zásoby zemního plynu na světě – kolem 16 % (List of countries by natural gas proven reserves). Hrozbu pro Spojené státy americké představuje jeho ropná burza otevřená po řadě problémů v roce 2008 (Íránská ropná burza) a orientace na Čínu a Indii (Iran’s major oil customers, energy partners). V čem představuje ropná burza nebezpečí pro dolar? Na této burze se neobchoduje v dolarech, a tím se podkopává stabilita dolaru.
Údajným důvodem pro budování amerického systému protiraketové obrany mají být hlavně íránské balistické rakety. Současné a ani nově vyvinuté íránské balistické rakety by přitom ani za 10 let neměly představovat žádnou hrozbu pro Spojené státy americké. Pokud by Írán opravdu chtěl zaútočit na USA, potom by mohl celý nákladný americký systém protiraketové obrany obejít velmi jednoduchým způsobem. K tomu by mu stačilo využít například novou ruskou „hračku“, kterou tvoří 12m přepravní kontejner, v němž jsou ukryté řízené střely s plochou dráhou letu včetně odpalovacího zařízení – Russian company unveils 'bomb in a box' cruise missile system. S tímto skrytým moderním raketovým systémem není problém zaútočit na nějaký americký přístav z nákladní lodi, na jejíž palubě by byly rozmístěny přepravní kontejnery, již ze vzdálenosti 270 km od amerického pobřeží. Takže americký systém protivzdušné obrany za stovky miliard dolarů se dá účinně obejít za několik desítek milionů dolarů. Otázkou tedy je, proti komu je vlastně tento americký systém namířen. Proti Íránu to očividně není.
Je vhodné podívat se na mapu světa a najít si na ní Kaspické moře, Irák, Írán, Afghánistán, Perský záliv a země Šanghajského paktu (Rusko, Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán). To nám řekne mnohem více než pouhá slova. Tak snadno zjistíme, proč je Írán tak důležitý. Obsazení Íránu by vedlo nejen k ovládnutí značných zásob ropy a zemního plynu, ale i k přímému propojení Iráku a Afghánistánu. Tím by došlo k rozmístění sil NATO poblíž téměř celé jižní hranice Ruské federace.
Měli bychom si uvědomit, že Írán má velice silné spojence. Útok na něj bude zřejmě znamenat katastrofu pro celý svět. Írán není Irák.
Doporučujeme podívat se na video Iraq conspiracy. Trvá 46 minut a je v angličtině.
NATO a iluze bezpečnosti České republiky
Severoatlantická aliance pro mnohé z nás představuje pocit bezpečí. Často si myslíme, že NATO by nás v případě konfliktu ochránilo. Je to ale teoreticky a hlavně prakticky možné? Pokud by například NATO vyprovokovalo Rusko k útoku na Západ, potom by Rusové zřejmě logicky postupovali v několika útočných formacích. Jeden proud by šel přes Slovensko a Českou republiku. Tento postup by byl velice rychlý, neboť první vlna útoku by zřejmě byla vedena hlavně pomocí letadel. Samozřejmě nelze vyloučit, že by se proti některým strategickým cílům (radary, muniční sklady, letiště apod.) za určitých okolností nepoužily jaderné údery. Za letadly by rychle postupovaly tankové formace spolu s mobilními systémy protivzdušné obrany atd. a za nimi zásobování a posily.
Naši západní „spojenci“ by se snažili získat čas na vlastní obranu a zcela nepochybně by se pokusili všemi dostupnými prostředky zbrzdit rychlý postup blížících se armád. Pokud se na celou záležitost podíváme čistě logicky, potom by museli začít rychle útočit na postupující vojska v zemích tzv. nárazníkového pásma (Slovensko, Česká republika, Polsko, …). Proti předním postupujícím bojovým formacím by nebyl problém použít bomby s konvenční náloží, ale proti posilám v týlu a zásobovacím oddílům by to nebylo tak jednoduché. To by se jejich letadla musela dostat do týlu Rusů, což by zřejmě nebylo snadné. Pokud by se to pár letadlům přesto podařilo, tak pokud pomineme jejich životnost, potom by při použití konvenčních zbraní asi nenapáchala podstatné škody. Je velký rozdíl provádět bombardování tankových divizí, které nejsou chráněny letectvem a vynikajícími systémy protivzdušné obrany, a tankových divizí, které jsou pod ochranou prvotřídních systémů protivzdušné obrany a jedněch z nejlepších bojových letadel na světě. Proto by se proti týlu vedle konvenčních zbraní zřejmě brzy nasadily jaderné, chemické a biologické zbraně.
V televizi můžeme občas vidět přesné navádění raket na cíl. Již se ale nedodává, že toto platí pouze za předpokladu, když lze raketu navést na cíl pomocí radaru, infračerveného nebo laserového navádění apod. U některých typů střel s plochou dráhou letu a hlavic balistických raket může jejich vodorovná odchylka od požadovaného místa dopadu činit i několik set metrů a v některých případech i více. Pokud si spočítáme velikost přetlaku v čele tlakové vlny pro výbuch konvenční nálože například o hmotnosti jedné tuny, potom při odchylce rakety nebo bojové hlavice v řádu několika set metrů od požadovaného místa dopadu hned poznáme, že by se o nějakých škodách téměř ani nedalo mluvit. Proto se použití řady řízených střel (bez možnosti přímého navádění na cíl pomocí výše popsaných způsobů) a hlavic balistických raket proti pohybujícím se cílům jeví jako nevhodné, pokud bychom na ně umístili klasickou nálož. Lze tedy oprávněně předpokládat, že proti postupujícím vojskům a jejich týlu by v nemalé míře byly použity termonukleární zbraně a v omezenějším rozsahu chemické a biologické.
Ukázali jsme si, že to s pomocí našich „spojenců“ nemusí být pro Českou republiku nijak příjemné. Rozhodně si netroufáme odhadnout, jestli by větší ztráty na civilním obyvatelstvu České republiky způsobil při tomto konfliktu útok východních armád nebo našich „spojenců“ (zejména díky jaderné, chemické a možná i biologické „pomoci“ Spojených států amerických a Velké Británie). Můžeme dodat, že západně postupující vojska by zřejmě omezovala použití jaderných zbraní, aby neměla zbytečné problémy s případným částečným obcházením oblastí silně zamořených radioaktivním spadem. Rusové by rovněž na území České republiky pravděpodobně upustili od použití chemických a biologických zbraní, což se nedá říct o Západu. Náš stát by byl pouze jakýmsi jedním z několika spojovacích článků mezí Východem a Západem, a tudíž by nebyl hlavním cílem východního útoku. Nicméně by byl vhodným cílem západního útoku.
Stručně jsme si přiblížili alespoň některé události ve světě. Podobně bychom mohli mluvit o válce v Jugoslávii (1999), válce v Gruzii (2008), americké protiraketové obraně v Evropě, operaci Ajax, operaci Mongoose, Tonkinském incidentu a následném vstupu Spojených států amerických do války ve Vietnamu atd. K válce v Jugoslávii každému doporučujeme zhlédnout „nežádoucí“ dokumentární film nazvaný Uloupené Kosovo. Byly a stále jsou velké problémy s jeho vysíláním – viz například článek Český boj za Uloupené Kosovo. Tento film řekne více než kdejaký text…
Ukázali jsme si, že existuje velký rozdíl mezi oficiálními a neoficiálními informacemi. Neoficiální zdroje informací nejsou podrobeny cenzuře. Když se nad výše uvedenými informacemi alespoň na deset minut zamyslíme a pochopíme je, tím lépe pro nás. Můžeme si tak ušetřit mnohé problémy. Pokud tyto informace teď nepochopíme, pochopíme je zcela jistě později. Je vhodné poukázat na to, že samotné pochopení výše popsaných skutečností je pouze polovina úspěchu. Jestliže tyto informace nedokážeme prakticky využít, potom to jsou pro nás pouze „mrtvé“ informace.
Nehledejme
složitosti tam, kde nejsou. Používejme častěji „selský“
rozum a dávejme si události do souvislostí. Sledování
nepodstatných
informací nás nikam neposune. Je to pouze plýtvání časem
a energií. Je lepší jednou za tři dny věnovat pět minut času
sledování a vyhodnocování podstatných informací, než každý den
hodinu řešit „omáčku“. Nepodstatné informace nijak nepomohou ani nám
a ani
našim blízkým.